Bylinky

Mařinka je voňavá vytrvalá bylinka která je původní v Evropě a odtud se rozšířila do Ameriky a Asie. Obvykle ji najdeme v okolí dubových, bukových a habrových lesů od nížin až po horská pásma. Ve středověku byla významná léčivka a koření, ale užívá se s oblibou dodnes. Mařinka je otužila vytrvalá bylinka. Je vysoká asi patnáct centimetrů a široká okolo třiceti centimetrů. Drobné bílé hvězdičkové květy rozkvétají od jara do začátku léta. Úzké kopinaté listy vyrůstají po šesti až osmi v přeslenech kolem stonku.

LÉČIVÉ POUŽÍVÁNÍ MAŘINKY:
Na počátku květu, tedy v dubnu či květnu se sbírá nať a suší se ve stínu. Sušená nať obsahuje kumarinový glykosid asperulosid, organické kyseliny, třísloviny, hořčinu, vitamin C, silici a amid kyseliny nikotinové. Vůně se podobá čerstvému senu a chuť je příjemně nahořklá. Látky obsažené v mařince mají protikřečové účinky, pomáhají proti nadýmání a bolestech břicha a působí močopudně. Celkově podporují trávení a uklidňují, takže je vhodná při nespavosti a nervovém vyčerpání. S dávkováním však musíme být opatrní! Vhodná je jedna a půl lžičky sušené nati na osobu. Čerstvé listy se používají k ochucení nealkoholických nápojů. Sušené listy se používají k výrobě osvěžujících kosmetických přípravků.

 

Mařinkový nápoj:
Jedna a půl lžičky sušené mařinkové natě máčíme jednu hodinu v půl litru jablečného moštu. Nápoj přecedíme a necháme dobře vychladit.

Mařinkové mléko s medem:
Mléko - dvě dl(můžeme použít i zdravější variantu mléko rostlinné - ovesné, rýžové, sójové) ochutíme dle chuti medem a namočíme do něho na jednu až dvě hodiny jednu a půl lžičky mařinky. Vše potom přecedíme, necháme vychladit a podáváme jako večerní nápoj.

Mařinková bowle:
Deset gramů mařinky a pomeranč nakrájený na kousky posypeme hnědým cukrem, přelijeme půl litrem bílého bio vína a necháme odpočívat v přikryté nádobě asi dvanáct hodin. Potom mařinku vyjmeme, přilijeme další půl litr bílého bio vína a tři čtvrtě litru neochucené minerálky. Bowli podáváme vychlazenou.

 

VYPĚSTUJTE SI SAMI SVOJI BYLINKU:
Mařinka se v přírodě vysévá sama,ale můžeme si ji vypěstovat i ze semen. Jednodušším způsobem je však množení nebo dělení kořenovými řízky. Namnožené rostliny vysadíme na předem připravený záhon ve vzdálenosti asi dvacet pět centimetrů od sebe. Vysazujeme ji do vlhčích, humózních půd v lehkém polostínu. Mařinku můžeme vysazovat i do větších nádob, ale raději má dostatek prostoru, protože v těsných podmínkách jí mohou uhnívat kořeny. V teplých a suchých podmínkách mohou mařince osychat a žloutnout listy. Tehdy je dobré jí sestřihnout a ona rychle obrazí. Listy a květy sklízíme zjara.

Máta peprná patří mezi nejznámější léčivky. Pěstuje se téměř po celém světě. Její příbuzné jsou máta dlouholistá a máta vodní. Je to mrazuvzdorná byllinná trvalka. Dorůstá do výšky osmdesát centimetrů a neomezeně se rozrůstá všude kolem. Malé světle nachové listy vyrůstají v létě v koncových oválných květenstvích. Aromatické listy mají zelenou barvu s tmavohnědým nádechem a mají výraznou peprmintovou chuť a vůni. Květy chutnají jako peprmintový bonbon.

VNĚJŠÍ POUŽITÍ MÁTY: Hlavní složkou, kterou máta obsahuje je mentol, který vyvolává pocit chladu a znecitlivuje, čímž se ztrácejí nepříjemné pocity jako svědění, mírná bolestivost a podráždění. Při vnějším použití je tedy výborná jako odvar na výplachy při bolestech zubů a dásní, přičemž zpříjemňuje a čistí dech. Čerstvé mátové lístky je možno přidat do vody na koupel, protože má osvěžující účinky.

VNITŘNÍ POUŽITÍ MÁTY: Největší uplatnění u máty je při všech druzích žaludečních potíží, uvolňuje křeče, zlepšuje žaludeční nevolnost při kocovině, zastavuje zvracení, léčí koliky a nemoci střev, zlepšuje chuť k jídlu, tiší bolesti při podrážděném žlučníku či žlučových kamenech, celkově zlepšuje vylučování žluče a posiluje celou nervovou soustavu, má mírné afrodiziakální účinky. Velmi dobrá je kombinace máty s dalšími léčivkami. Posiluje preventivní působení lipového čaje, dohromady se saturejkou pomáhá při impotenci a frigiditě, s rozmarýnem zlepšuje tělesnou i duševní kondici.

 

Čajová směs při žaludečních potížích: 1 díl máty, 1 díl meduňky, 1 díl nati z řepíku, 1 díl nati z benediktu. Dvě lžíce směsi zalijeme půl litrem vroucí vody a necháme přikryté patnáct minut louhovat. Přecedíme a pijeme nálev tři krát denně půl hodiny před jídlem. Nálev si připravujeme denně čerstvý!

 

MÁTA V KUCHYNI: Silně aromatická máta peprná dobře chutná v moučnících, nápojích. Skvěle poslouží k ozdobení pokrmů.

 

VYPĚSTUJTE SI SAMI SVOJI BYLINKU: Ze semen nevyrostou obvykle životaschopné rostlinky, proto je nejlepší ji množit kořenovými řízky, a to na jaře či na podzim. Další možností množení vzrostlých rostlin je rozdělením kořenů. Aby měly listy co nejlepší chuť, aroma a nejvyšší obsah silice, vysazujeme je na plné slunce a do dobře zavodněné a úrodné půdy. Svěží listy otrháváme před kvetením nebo po seřezání, jakmile rostlina začíná obrůstat.

Užívání máty je neškodné, můžeme jí používat dlouhodobě v čajových směsích. Pokud ji však pijeme samostatně, je dobré kúru každých deset dní na týden přerušit.

Tato bylinka je známá více než tisíc let. Je to vlastně víceletý stálo zelený keř, který dorůstá do výšky 30 – 80 centimetrů. V létě kvete modrofialovými květy. Tato rostlina má silně aromatické oválné listy, které hýří směsí fialové, červené a šedé barvy. Listy mají také jemnou texturu a silně svíravě nahořklou chuť.

ZEVNÍ POUŽITÍ ŠALVĚJE:
Šalvěj má výborné antibakteriální účinky, výplachy odvarem z této drogy jsou osvědčené například při zánětu dásní, aftách, otocích v dutině ústní a bolestech v krku, zejména u angíny. Po vytržení zubu vyplachujeme ústní dutinu odvarem ze šalvěje, čímž dosáhneme toho, že rána se rychle zahojí a v žádném případě nebude hnisat. Při kožních neduzích jako jsou akné či různé rány nám výborně poslouží vymývání nebo obklady ze šalvěje.

Na kloktání, výplachy či obklady si připravíme silný odvar tímto způsobem: tři lžíce drogy dáme do půl litru vody, přivedeme do varu a přikryté necháme louhovat asi dvacet minut. Poté přecedíme. Vlažný čaj držíme v ústech asi pět minut, proplachujeme jím neustále ústní dutinu, aby mohl dobře působit. Obklady si připravíme nejlépe z bavlněné látky namočené do odvaru, přikládáme na postižená místa a necháme působit patnáct minut.

 

VNITŘNÍ POUŽITÍ ŠALVĚJE:
Čaj ze šalvěje výborně odstraňuje noční pocení, pomáhá při pracovní přetíženosti a následného stresu. U kojících žen pomáhá při snižování nadměrné tvorby mateřského mléka či k úplnému zastavení laktačního procesu. Dále pomáhá při nepravidelné menstruaci. Oživuje krevní oběh a zlepšuje činnost nervové soustavy. Droga je i osvědčenou přísadou do čajových směsí při léčbě různých druhů rakovin.

 

ŠALVĚJ JAKO KOŘENÍ:
Jako koření se používají čerstvé i sušené listy, které se sbírají po celé období vegetace. Obsahují až tři procenta silice s kafrem, saponiny, hořčiny, čtyři procenta tříslovin, pryskyřice, vitaminy skupiny B, vitamin P, minerální a hormonálně účinné látky. Šalvějí se obvykle koření skopové maso, ryby. Dále je vhodná do směsí na přípravu karbanátků a paštik. Čerstvá šalvěj spolu s petrželkou a yzopem příjemně aromatizuje bylinkové máslo. Pro zvýraznění chuti i vůně se však počítají na jednu porci nanejvýše dva čerstvé lístky nebo špetka lístků sušených.

 

VYPĚSTUJTE SI VLASTNÍ BYLINKU:
Šalvěj je velmi vhodná pro pěstování v květináči. Vysazujte jí na teplé, slunečné a dobře odvodněné stanoviště, půda nesmí být kyselá. V zimě chraňte před nadměrným vlhkem, průvanem a zimou. Rostlina při správné péči vydrží až sedm roků. Čerstvé listy můžete trhat po celý rok. Na jaře mají listy příjemnou slabou chuť. Po odkvetení je chuť výraznější, taninová.

Šalvěj je výbornou bylinkou, ale ve vysokých dávkách může působit toxicky.

Rostliny Aloe Vera jsou suchomilné až sukulentní tučnolisté rostliny s masitými, často na okraji různě trnitě zubatými listy. V listech některých druhů Aloe Vera jsou obsaženy sekreční buňky produkující látky s léčivými účinky. Z listů Aloe Vera perfoliata se získává mauricijské konopí.

Tonický a purgativní účinek
Jako ALOE označujeme také vlastní léčivou a prospěšnou drogu ze šťavnatých listů některých druhů Aloe Vera s purgativním a tonickým účinkem. Drogou je zde myšlena šťáva z listů, míza nebo šťáva s různě vysokou příměsí mízy.

Co léčí Aloe Vera?
Hlavní léčivou složkou Aloe Vera je gel a šťáva z listů. Gel nebo šťáva se používá buď sušená, konzervovaná nebo čerstvá, jež se u nás aplikuje nejčastěji. Sušená šťáva se nazývá SABUR. Oficinální je podle ČL 1997 aloe barbadoské, nazývané také někdy aloe pravé, nebo moderně - aloe vera, zahuštěná a usušená šťáva z listů (mateřská rostlina Aloe barbadensis, syn. Aloe vera LINNE, syn. Aloe vulgaris LAMARCK, resp. jeho hybridů a kříženců) a aloe kapské (z některých dalších druhů Aloe, zejména Aloe ferox. MILL., a jejich kříženců).

Antrachinon
Aloe je amorfní droga s obsahem antrachinonů (podobně jako např. oddenek rebarbory).
V dnešní době se rozlišuje u některých druhů Aloe Vera mezi žlutočervenou mízou (aloe, latex, žlutá míza, droga aloe), která obsahuje vyšší procento aloinu (alonin vyvoláva u některých lidí kožní alergii a při vnitřním použití průjem a silné dráždění střev a ledvin) a průhledným Aloe Vera gelem (označovaným někdy jako aloe vera nebo "šťáva", která je ve skutečnosti jeho výtažkem), který se musí do 12 hodin stabilizovat.

Homeopatie a Aloe Vera
Čerstvá šťáva se smíchá s lihem 70% v poměru 4:3 a vznikne ředění D0. Dále se ředí lihem 30% až do D2, D3 a D4. Nejčastěji užíváme ředění D3 a D4, 3x denně 5 kapek, před jídlem. Prostředky takto vyrobené si zachovávají především fytoncidní a obecně protizánětlivý charakter a užívají se především na veškeré kožní potíže. Vnitřní užívání je vhodné při léčbě kožních problémů a spálenin kombinovat s vnějším použitím čerstvých listů aloe, emulzí, normálních nebo homeopatických mastí s aloe nebo lihovodních roztoků aloe se sníženým obsahem alkoholu.

Účinky Aloe Vera
Aloe Vera dokáže pronikat dermální vrstvou, a proto působí i zevnitř těla. Díky této vlastnosti hojí řezné rány, spáleniny, oděrky a je schopna nahrazovat i tukové buňky kostí. Aloe Vera gel působí jako přírodní čistič (obsahuje saponiny), prochází tkání díky přítomnosti ligninu. Pracuje jako anestetikum v místech, kde je aplikován. Zmírňuje bolesti ve svalech, kloubních spojeních apod. Je baktericidní, pokud je aplikován ve vysoké koncentraci po několik hodin v přímém kontaktu s bakteriemi. Dokáže likvidovat virus a je fungicidní. Je proti-svědivý, redukuje krvácení, sráží teplotu zanícených částí těla. Je protizánětlivý. Působí jako přírodní zvlhčovač, dodává vlhkost všem vrstvám kůže. Zvyšuje normální buněčné množení, čímž urychluje regenerativní fázi hojivého procesu. Roztahuje kapiláry (krevní cévy nejmenšího průměru), rozbíjí a stravuje mrtvou tkáň. Je výživný pro tělo a kůži, poskytuje širokou škálu vitamínů, minerálů, sacharidů, enzymů a aminokyselin. Je velmi efektivní při likvidaci virulentních druhů vaginálních trichomonád. Protože Aloe obsahuje velmi cenné enzymy, aminokyseliny , minerály, vitamíny, rostlinné glykosidy a antrachinony, které pomáhají z organizmu odplavovat toxické látky, proto je nejúčinnějším přírodním detoxikačním prostředkem 3. tisíciletí.

 

Použití:

• zánětlivé stavy, žaludeční a dvanácterníkové vředy
• poruchy střevní činnosti, poruchy správného příjmu vitamínů a minerálů, nadýmání, zácpy a průjmy, syndrom přecitlivělého střeva, vředy tračníku,
• potravinové alergie, atopický ekzém
• jaterní problémy
• poruchy látkové výměny
• snížení imunity
• virové infekce
• mykózy
• kožní problémy

Vnější použití:

• popáleniny
• poranění u diabetiků
• vysušená pokožka
• lupy, akné

Antibakteriální účinky:

• infekce ústní dutiny
• svědění konečníku
• artritida a revmatický zánět kloubů

Yucca obsahuje vysoké množství (až 90%) saponinů. Asi 40% jsou terpenové, ve vodě nerozpustné saponiny, ostatní tzv. stearanové jsou ve vodě rozpustné. Stearanové saponiny tvoří ve střevě nerozpustnou sloučeninu s cholesterolem, čímž zabraňují jeho vstřebávání do krevní plazmy. Terpenové saponiny se vstřebávají do krevního oběhu a odstraňují z těla patologické usazeniny. Kromě cholesterolu však YUCCA s ničím v organismu nereaguje a je proto možné používat i další potravní doplňky.

YUCCA - elixír pouštních indiánů

Yucca je vysoká, stále zelená palma z čeledi liliovitých, rostoucí v extrémních pouštních podmínkách. Kmen pouštních indiánů používá Yuccu k léčení prakticky všech chorob a tito lidé se dožívají výrazně vyššího věku než ostatní populace, která Yuccu nepoužívá. To byl důvod, proč se o Yuccu začali zajímat vědci.

Yucca obsahuje vysoké množství (až 90%) saponinů. Asi 40% jsou terpenové, ve vodě nerozpustné saponiny, ostatní tzv. stearanové jsou ve vodě rozpustné. Tyto látky působí v organismu jako velice účinný přírodní čistící prostředek. Stearanové saponiny tvoří ve střevě nerozpustnou sloučeninu s cholesterolem, čímž zabraňují jeho vstřebávání do krevní plazmy. Terpenové saponiny se vstřebávají do krevního oběhu. Oba typy saponinů odstraňují z těla patologické usazeniny. Kromě cholesterolu však Yucca s ničím v organismu nereaguje a je proto možné používat i další potravní doplňky. Proces očisty organismu začíná v trávícím traktu, pokračuje krevním oběhem, kde klesá hladina cholesterolu a tuků. Zároveň zvyšuje filtrační plochu ledvin a odstraňuje z nich usazeniny. Yucca působí i ve žlučových cestách a žlučníku, brání rozvoji infekcí a urychluje hojení ran. Yucca také usnadňuje vyplavování kyselina mléčné a tím odstraňuje pocit únavy hlavně u sportovců. Yucca však není lék, ale specifický potravní doplněk. Očistný proces trvá různě dlouho, podle stupně "zanesení" organismu. Pokud díky dlouholeté nesprávné životosprávě vznikly např. žlučníkové kameny či poškození jater, může požadovaná regenerace trvat až tři roky. Používání Yuccy je však cesta velice pohodlná, vhodná i jako universální prevence, která dokáže zkvalitnit náš život.

PROKÁZANÉ ÚČINKY:
- aktivuje a regeneruje eliminační pochody
- příznivě působí při infekčním ohrožení organismu
- u sportovců pomáhá odstraňovat pocit únavy tím, že zvýšeně vyplavuje kyselinu mléčnou ze svalů
- zlepšuje fyziologické pochody
- působí příznivě na trávící systém, tzv. "očišťuje" organismus

Historikové nacházejí první zmínky o petrželi již ve 3. století, kdy byla petržel uvedena jako koření v římské kuchařské rukověti. Císař Karel Veliký si jí vážil. Byl to symbol radosti a slávy. Pochází z vyšších poloh Středomoří, dosud tam planě roste. Od 16. století se rozlišují kořenové a naťové typy a tehdy byla poprvé izolována petrželová silice. U nás se rovněž obecně rozšířila a její nať byla používána ve staročeské kuchyni do omáček, tvořila také součást nádivek a tradičních vaječných velikonočních pokrmů.

Petržel je další téma ze seriálu Symbinatur- žijeme s přírodou, využíváme její dary.

Lze ji přidat téměř do všech pokrmů, polévek, smetanových a houbových omáček, sekaných mas, nádivek, dušených a pečených mas, salátů, ke zdobení obložených chlebíčků a různých lahůdek, i lžíci nebo dvě do houskových knedlíků. V úměrných dávkách je petrželka každodenní zdravou součástí jídel kuchyní mnoha národů.

V dnešní době je moderní kuchyňské pěstování petržele. I tuto rostlinu je možné pěstovat přes zimu v bytě. Nejlépe se k tomu hodí květináče s postranními otvory, tzv. petrželáky, které můžeme zavěsit na strop. Lze ovšem použít i obyčejný květináč, který postavíme na parapet. Tím vytvoříme nejenom užitečný, ale též estetický prvek naší kuchyně.

Hlavní účinnou látkou petržele jsou silice. Nejvýznamnější je apiol, v menším množství však obsahuje i terpeny, felandren, cymol a pinen.
Další významnou léčivou látkou jsou flavonoidy (apiin, polyacetylen). List navíc obsahuje větší množství kyseliny listové. Využitelná je v podstatě celá rostlina. Kořen, listy i semena obsahují příznivé silice v léčivém množství. Petržel obsahuje 85% vody, ale její vláknina je tak tuhá, že k přípravě na vitaminy a minerálie bohaté šťávy je nutné důkladné rozmělnění a patřičně silný hydraulický lis.
Petržel je bohatá na draslík, vápník, hořčík, mangan, železo a chlór, provitamin A, vitaminy B.

Silice drážděním ledvinového parenchymu zvyšuje diurézu, tento účinek potencují současně i flavonoidy. Pomáhají při nemoci ledvin, močového měchýře, ledvinových kolik, při problémech s močovými kameny, po zánětu - prostaty (předstojné žlázy), při menstruačních potížích, střevní kolice.
Spazmolytické působení na cévy napomáhá zvýšení průtoku krve v ledvinách. Působí na rozšíření artérií, čímž nepatrně snižuje krevní tlak. Působení na trávicí trakt se projevuje zvýšením sekrece trávicích enzymů a uvolněním křečí hladkého svalstva. Povzbuzuje chuť k jídlu, zlepšuje funkci žláz s vnitřní sekrecí. Je výborný vnitřní prostředek k pročištění pleti.

Souhrn vlastností petržele prospěšných při zdravotních problémech:

- diuretikum - močopudné působení
- spazmolytikum - uvolňující křečovité stažení hladkého svalstva
- karminativum - prostředek proti nadýmání
- stomachikum - prostředek upravující činnost žaludku a podporující trávení
- afrodisiakum - prostředek podporující pohlavní pud

Rakytník řešetlákový / Hippophae rhamnoides / je nazýván citroníkem severu a své pojmenování si skutečně zaslouží. Světle oranžovým kulatým plodům se také říká "sibiřský ananas", nejen pro chuť podobnou tomuto exotickému ovoci, ale rovněž pro jeho podobné léčivé vlastnosti. Využívali je v tradiční východní medicíně. Džem z rakytníkových plodů považovali za prostředek proti chudokrevnosti a celkové ochablosti organizmu. Ve starověku lidé znali jeho povzbuzující účinky.

Léčivé účinky rakytníku řešetlákového jsou známy již z doby Alexandra Makedonského. Jeho vojáci užívali různéch části rakytníku proti únavě.
Použití rakytníkového oleje k léčebným účelům má velmi dlouhou historii. Používal se všeobecně již ve starověké medicíně při léčení chronických chorob žaludku, jater, dýchacích cest, revmatizmu a hnisavých ran na kůži. Název Hippophae pochází ze staré řečtiny a v překladu znamená třpytící se kůň - hippos = kůň a phaes = lesk. Staří Řekové pozorovali, že zvířatům pasoucím se v oblastech, kde rostla tato dřevina, se více leskne koňská srst. A sami ho používali jako regenerační prostředek na vlasy, který jim dodával lesk a zdravý vzhled.
V indické a tibetské medicíně byly plody, kůra a listí rakytníku používány při přípravě 10 složitých léčivých směsí, které se doporučovaly při léčení chorob trávicího traktu, zánětlivých a hnisavých plicních chorob a krvácivosti. Ve východním lidovém léčitelství se již celá staletí používaly zralé plody této rostliny a z nich vytlačená šťáva při nechutenství, zevně pak na rány a popáleniny od slunce. Lidoví léčitelé doporučují používat rakytník vnitřně i zevně proti vypadávání vlasů, kurdějím (avitaminóze) a anémii.

Keř je velmi elegantní, trnitý, s úzkými listy a stříbřitě šedými, drobnými květy.Ty se na podzim změní v ozdobné oranžové bobule v bohatých trsech. U nás se používá většinou jako okrasný nebo zpevňující keř na náspech u silnic, často jej vidíme také ve středním dělícím pásu dálnice. Léčivé účinky této rostliny byly "díky" moderní době přehlíženy.

Přesto je nyní rakytníku věnována dostatečná pozornost pro obsah bohatých biologicky aktivních prvků, jako jsou:
- flavonoidy, nazývané vitaminem P (kvercetin a rutin),
- karotenoidy (180mg/100g),
- karoten,
- kyselina listová,
- vitaminy K, A, E,
- provitamin D (rostlinné steroidy),
- fytoncidy,
- třísloviny,
- minerální soli (železo, bór, mangan),
- organické kyseliny (vinná, jablečná),
- nenasycené mastné kyseliny (např. kyselina oleinová).

Dosti známý je již výše zmíněný rakytníkový olej, který nachází široké pomocné léčivé uplatnění v mnoha oblastech.

Rakytník má ideální přírodní složení mnoha vitamínů a energeticky nezatěžuje organizmus při vstřebávání. Přírodní vitamíny jsou několikanásobně účinnější než vitamíny vyrobené syntetickou cestou a navíc nezatěžují organizmus balastními látkami. Preventivní užívání je vhodné zejména před zátěžovými obdobími - jarní únava, podzimní stresy, změna letního a zimního času apod. U seniorů doporučujeme celoroční preventivní užívání.

Staří Egypťané uctívali česnek jako vzácnou rostlinu a model česnekových stroužků umisťovali do hrobek svých faraónů. Najdeme je například v hrobce známého Tutanchamona. Nejstarší dochované údaje svědčí o tom, že byl podáván k udržení dobrého zdravotního stavu lidem pracujícím v těžkých podmínkách při stavbě pyramid v Gíze. Byl symbolem proti zlu, chránil lidi před upíry a používal se v bitvách, kde se očekával souboj tváří v tvář. V Indii byl odedávna používán jako lék a jako zdroj zázračných sil proti zlým mocnostem. Znala jej stará Čína a také národy ze stepních oblastí Íránu a Afghánistánu. Ve středověku se česnekem bojovalo proti moru a byl podáván namazaný na chléb, aby byli lidé odolní proti nákaze. Dezinfikovaly se jím také studny, neboť mor se šířil nejen vzduchem, ale i prostřednictvím nakažené vody.

Česnek obsahuje vitamín C, vitamíny B, karoten, minerály jako draslík, fosfor, vápník, hořčík, síru, jód. Celá rostlina je prosycena silicí obsahující síru. Silice - alicin, látka zodpovědná za typický pach.

Extrakt z česneku je určený k podpoře životních funkcí, zbavuje tělo tuků a vápenatých usazenin, rychle zlepšuje látkovou výměnu, snižuje krevní tlak, předchází kornatění tepen, stenokardii, infarktu, skleróze, zpomaluje stárnutí organizmu. Působí též antibakteriálně a antimykoticky ve střevech. Příznivý účinek na trávicí ústrojí doplňuje podporováním sekrece trávicích enzymů, detoxikační činností a napomáháním tvorby a vylučování žluče. Vhodný proti hlístům, proti vzniku různých otoků, osvěžuje zrak a ještě mnoho dalších účinků při (zánětu průdušek, astmatické bronchitidě, bolesti hlavy, šumění v hlavě..).
Ve farmacii jsou účinné látky z česneku využívány zejména proti vysokému krevnímu tlaku a proti kornatění tepen (antisklerotikum). Arterioskleróza se projevuje degenerativními změnami, které postihují cévní soustavu, zejména ve vyšším věku. Dochází při ní ke snížení průsvitu cév vlivem stresu, nesprávné životosprávy, kouření apod., ukládá se cholesterol z živočišných tuků do narušených tepenných stěn. Též se využívá jakožto hypotenzívum - prostředek snižující krevní tlak.

Tuky v krvi - po předepsaném plném užívání - po dobu 6 měsíců úplně zmizely nežádoucí hodnoty tuků v krvi u 40 leté ženy, kde bylo konstatováno (již v jejích 20 letech), že tento stav je dědičný a že jej nelze odstranit.

Dlouho trvající stav (cca 25 let) nesnesitelných migrén spojených s nízkým a kolísavým krevním tlakem se podařilo odstranit u 45 leté ženy 6 měsíčním užíváním extraktu z česneku. Počátek užívání byl velmi nepříjemný a vyžadoval přítomnosti další osoby, a to po dobu tří dnů, kdy žena trpěla malátností. Čtvrtý den však tyto nepříjemné příznaky zmizely a po využívání uvedené dávky migrény zmizely. Tento žádoucí stav trvá již asi 4 roky.

Výtažek odbourává z tepen usazený vápník. Tak zvyšuje jejich průchodnost a srdce nemusí vynakládat zvýšené úsilí k tomu, aby do těla dostalo potřebné množství krve. První účinky na snížení krevního tlaku zpravidla můžeme pozorovat již po prvních týdnech užívání.

Výborné účinky u seniorů, kteří pozorovali velmi dobré omlazující účinky.

Přípravek se používá jako léčivá kúra po dobu 6 měsíců. Po skončení tohoto procesu se výtažek nesmí užívat nejméně jeden rok. Souběžně doporučujeme užívat polyvitaminózní Výtažek z rakytníku. ( Podle zdrojů Allvit)

Vědci z izraelského Weizmannova institutu v čele s Davidem Mirelmanem objevili, že látka allicin, kterou obsahuje česnek, má na svědomí nejen jeho nepříjemný zápach, ale také dokáže zabíjet rakovinné buňky.
Připravili z ní speciální antitělíska, která vpravili do myších lymfatických uzlin napadených zhoubnými nádory. Stačily pouhé tři dny a nemocné buňky z 85 až 96 procent podlehly jejich působení, zatímco zdravé buňky zůstaly zcela nenarušené.

Další zajímavá rostlina, kterou řadím do seriálu o využití přírodních zdrojů pro naše zdraví. Původně pochází z Přední Asie. Nejčastěji se s ní můžete setkat v severní Asii, ale také v Evropě a v Severní Americe. U nás je rozšířena od nížin až po vysoké hory, ve světlých, obzvláště jehličnatých lesích, na humózní a nepříliš suché půdě bohaté na živiny.

Malý keřík plný typických plodů na sebe odjakživa poutal pozornost. Plody našly mnoho uplatnění v kuchyni, ale lidé si všímali také jiných možností využití.

Odvar z listů se v lidovém léčitelství používá jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny a horních cest dýchacích. Obklady z odvaru se používají na oční záněty, kožní vyrážky, ekzémy a spáleniny. Odvar léčivě působí při žaludečních katarech spojených s křečemi, zvracením apod. Má močopudné účinky a používá se při hnisavém zánětu močového měchýře.

V oblasti Kavkazu je známý tzv. kutajský čaj ze sušených borůvkových listů a místní obyvatelé jej užívají při cukrovce.
Někteří výzkumníci v této oblasti tvrdí, že listy borůvek snižují hladinu cukru v krvi sice mírněji, ale vytrvaleji než pankreatický inzulin - díky obsahu glukokininů, které svým energetickým potenciálem nutí k vlastní produkci inzulínu. Nejen, že samy štěpí cukry a pomáhají účinkům inzulínu, ale i samy stimulují organizmus k vlastnímu ozdravění.

(Použití borůvky má při léčbě cukrovky význam pouze podpůrný. Rozhodně jí nelze nahradit diabetickou dietu ani užívání léků snižujících hladinu cukru v krvi nebo aplikaci inzulínu. Pokud jsou poškozeny buňky produkující inzulín a ten v těle chybí, pak borůvka nemá žádný účinek. )

Doslova průlom znamenalo za války zjištění pilotů Královského britského letectva, že se jejich noční vidění zlepšilo od té doby, kdy začali snídat borůvkový džem. Podnítilo to intenzivní výzkum této rostliny, tak že se dnes používá jejího výtažku při léčení celé řady zrakových a jiných obtíží. Nenahraditelný je účinek výtažku na sítnici. Ve výtažku z plodu borůvky jsou obsaženy anthokyany, což jsou přírodní barviva. Ta se v těle přetvářejí na rodopsin a posléze na retinol - a to je barvivo, které je nezbytné pro kvalitní zrakové vnímání. Obohacením krve o rodopsin a jeho následnou přeměnou na retinol obohacujeme i oční barvivo a tímto spolupůsobením předcházíme šerosleposti, která je často spojená s diabetem (retinopatie).
Borůvky rozpouštějí cholesterol. Konzumace borůvek pomáhá lidem proti ucpaným tepnám. Podle zkoušek prováděných na játrech krys obsahují borůvky sloučeninu, která funguje obdobným způsobem jako léky, jichž se používá ke snižování škodlivého cholesterolu. Borůvky by se tedy mohly stát alternativou pro pacienty, kteří trpí vedlejšími účinky při užívání takových léků. Vědci v čele s Agnes Rimandovou z amerického ministerstva zemědělství studovali vliv čtyř různých sloučenin obsažených v borůvkách na buňky a zjistili, že nejefektivnější při snižování cholesterolu je pterostilben, antioxidant, který se také vyskytuje v hroznech a v červeném vínu. "Jsme vzrušeni zjištěním, že borůvky, které jsou i tak známé vysokým obsahem zdravých složek, mohou být rovněž účinnou zbraní v boji proti obezitě a srdečním chorobám, které jsou hlavními příčinami úmrtí v USA," říká Agnes Rimandová. Vědecký tým kolem Rimandové už dříve našel pterostilben ve vinné révě. Je podobný známějšímu antioxidantu resveratrolu. Nyní vědci sledovali účinky pterostilbenu a jiných látek obsažených v borůvkách na buňky myší. Pterostilben nejlépe aktivoval receptor PPAR-alfa, tedy protein snižující hladinu cholesterolu a jiných krevních tuků ( podle The Guardian - James Meikle, health correspondent
Tuesday August 24, 2004 ).

Vlastnosti
Adstrigens, antiflogistikum, antidiabetikum, antiseptikum, antidiaroikum, antihemoragikum, dezinficiens, diuretikum, vitaminiferum.

Tyto vlastnosti se hodí zejména na problémy, které vznikají u člověka při onemocnění cukrovkou (formou hyperglykémie), ale výtažek vhodně působí svým hojivým účinkem i na sliznice. Hlavní účinné látky jsou obsaženy zejména v extraktech získaných z borůvkových listů a plodů. Nevhodný pro hypoglykémii.

Výborná prevence diabetické neuropatie, nefropatie a retinopatie. Pravidelným užíváním se snižuje oscilace hyperglykémie, která je nebezpečná zejména svým dlouhodobým skrytým působením.

Příroda působí na člověka a on zase působí na přírodu. Příroda obklopuje člověka a člověk prochází přírodou. Ať chce nebo nechce, musí s přírodou žít, musí na ni reagovat.

Dnes budu pojednávat o černém bezu, protože se často v blízkosti člověka nachází a to podle přírodních zákonů znamená, že má pro člověka velký význam.
Bez černý patří mezi nejoblíbenější a také nejznámější léčivé rostliny. Ačkoli nevyniká krásou či vůní, požíval vždy mezi lidmi veliké vážnosti, o čemž nejlépe vypovídá přísloví: "Před heřmánkem smekni, před bezem klekni." Byl dokonce nazýván selskou lékárnou. Od středověku byl opředen celou řadou pověr. Sídlili v něm duchové, kteří se mstili za zlo, které bylo spácháno v okolí jejich keře. Proto se bez černý často vysazoval kolem chalup a stodol. Ve středověku mu byla u různých národů připisována kouzelná moc. Říká se, že uvnitř keře žijí duchové i čarodějnice, proto poraněné dřevo krvácí rudou mízou. Před kácením se vkleče na kolenou říkají tajemné formule pro odpuštění. Nošení bezinek chrání před zlem a negativními silami všeho druhu. Žvýkáním bezové větvičky se zmenší bolest zubů, dále bezinka zahání horečku, léčí revmatismus i bradavice. Při svatbách přináší dvojici štěstí. Těhotné ženy mají líbat bezový keř, aby zajistily děťátku šťastnou budoucnost. Bezinka položená vedle polštáře přináší klidný spánek. Do bezového keře prý nikdy neuhodí blesk a křížek z bezového dřeva se dává do rakve zemřelým. Bez se používal při pohřbívání do mohyl ve staré Británii. Podle křesťanské legendy se Jidáš oběsil na bezu - od té doby prý šíří kvetoucí keř bezu nasládlou vůni, upomínající na rozklad mrtvoly. Podle jiné legendy byl Kristus bičován bezovými metlami, odsud má bez své léčivé vlastnosti. Bezovou hůlkou se bere míra na rakev. V Čechách je to keř věštecký - dívky třesou keřem a říkají: Třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes. Odkud zaštěká pes, na té straně je milý. Černý bez má chránit před ohněm,nemocemi a zlými kouzly.Pokud někdo porazí černý bez, aniž by zasadil nový, čeká ho velká smůla.
Gerhard Buzzi v knize Léčivá tajemství amerických indiánů popisuje zajímavou kapitolu - Léčivé dýchání se stromy.
Devadesát pět procent všech Evropanů dýchá příliš povrchně. Proto tělo trpí nedostatkem kyslíku a tím pádem i kladných energií. Pouze ten, kdo správně dýchá, se neustále nabíjí. Kdo vědomě dýchá, je méně nemocný. Žijeme v symbióze se světem rostlin. Vydáváme kysličník uhličitý a rostliny ho přeměňují v kyslík. Kdyby přestaly existovat stromy a keře, zemřeli bychom zanedlouho.
VDECHUJTE VĚDOMĚ ENERGIE STROMU, PŘIJÍMEJTE CELÝM TĚLEM JEHO LÉČIVÉ SÍLY.
Chcete-li navštívit nějaký strom a požádat ho o pomoc, přistupujte k němu s čistým srdcem a rozumem. Vyvarujte se podobných myšlenek: "Takový nesmysl, co tady vůbec dělám. Jak jsem vůbec přišel na tak ztřeštěný nápad, stejně to nefunguje. A kdyby mě přitom někdo viděl, tak se jen zesměšním." Pozor, strom totiž umí číst myšlenky. Musíte k němu přijít s upřímností a otevřeností. Klidně mu řekněte, že jste ještě nikdy nemluvili se stromem, a proto si připadáte poněkud komicky. Přineste stromu nějaký dáreček, třeba mu vpleťte do větví řemínek s pírkem nebo nějakou pěknou pentličku. Také můžete kolem kmene nasypat trochu tabáku. Dárky udržují přátelství - to neplatí jen ve vztahu mezi lidmi. Opřete se o kmen, pohlaďte jeho kůru a navažte se stromem něžný vztah - bude vám za to vděčný.
Potom se posaďte před kmen na zem nebo na přinesenou podušku. Váš obličej by měl být vzdálený od kmene asi padesát až šedesát centimetrů. Zavřete oči a představujte si strom před svým vnitřním zrakem. Řekněte mu, proč jste přišli a že ho prosíte o pomoc. Vdechujte nosem do břicha a pomalu, uvolněně vydechujte. Trpíte-li nějakou nemocí, soustřeďte se v duchu právě na ni. Máte-li nějaké starosti, vylijte si své srdce, strom je rád přijme a promění v kladnou životní energii, stejně jako proměňuje oxid uhličitý v kyslík.
KDO DÝCHÁ SE STROMY, TEN VE SVÉM TĚLE AKTIVUJE SAMOLÉČIVÉ SÍLY.

ČERNÝ BEZ: Jedná se o mnohostrannou léčivou rostlinu. Bobule černého bezu posilují imunitní systém a jsou močopudné. Bolavé jizvy se ztiší při dýchání s bezem, také je dobré se často dotýkat jeho kmene. Jizvy zmizí stejně jako hnisavé vředy. Černý bez posiluje životní optimizmus, působí jako studna mládí. Ráno stačí dýchací cvičení s bezem, abyste se cítili svěží celý den.

Žádný strom ani keř vám nepřeje nic zlého, jen nezapomeňte: Stromy a rostliny jsou živé bytosti, které mají city a umí je projevovat. Zacházejte s nimi dobře a budete za to bohatě odměněni. Tolik citace z uvedené knihy.

Černý bez je samozřejmě hodně využíván také v homeopatii, gemmoterapii, fytoterapii v lidovém léčitelství. Článek by musel obsahovat tucet stran, aby zachytil jeho využití. Literatura zabývající se fytoterapií uvádí léčivé účinky černého bezu u velkého počtu různých onemocnění. V běžné literatuře se jako pomocná látka uvádí černý bez u každé třetí až čtvrté nemoci.
Literatura uvádí podpůrnou účinnost při předcházení angín, úporných kašlů, chřipce, zácpě, vodnatelnosti, revmatizmu a bolestech z prochladnutí vůbec. Velmi dobrý zklidňující prostředek. Působí též jako účinný neutralizátor volných radikálů jako možných zdrojů karcinogenních onemocnění. Objev antineuralgetických účinků u látek pocházejících z černého bezu je připisován Italům v nedávné době.

Výborný prostředek na zmírnění neuralgetických problémů při revmatizmu, bolestech z prochladnutí, ischiasu, pro osoby z lokalit zatížených nepříznivým stavem ovzduší, zejména ve velkých aglomeracích, při vodnatelnosti, jako prostředek močopudný i potopudný na uvolnění dýchacích cest od zahlenění, jako prevence angíny, chřipky, kašle, pro předcházení žaludečních potíží a arteriosklerózy, který svým obsahem přírodních anthokyanových barviv velmi dobře působí jako antioxidant proti nebezpečným volným radikálům v organizmu.

Třapatka se svou krásou řadí mezi nejdekorativnější rostliny. Nad záhonem rozkvetlých třapatek se musí každý zastavit a zamyslet se nad krásou přírody, která nás obklopuje. Třapatka byla tradiční léčivou rostlinou severoamerických Indiánů. Při jakýchkoli bolestech žvýkali její kořen, listy přikládali na rány a šťávou léčili místo po uštknutí hadem. K nám se třapatka dostala až v 17. století. Ve volné přírodě nezdomácněla, pěstuje se jen v zahradách a parcích. Výzkumy se totiž zjistilo, že Indiáni ji používali úplně správně. Její mimořádné vlastnosti, zvlášť to, že podporuje dnes tak potřebnou odolnost vůči nemocem (imunitu), ji řadí mezi vzácné byliny. Výzkumy a klinické zkoušky stále probíhají, ověřuje se i možnost jejího uplatnění při léčbě novodobých nemocí, jako jsou Aids a ptačí chřipka.

Echinaceu si můžeme vypěstovat sami, nebo si ji lze koupit ve formě tinktury, čaje, sirupů, mastí v bylinkářství nebo lékárnách.

Nejúčinnější a také nejpoužívanější částí echinacei je kořen, méně se uplatňují květy a nať. Nejlépe se hodnotné látky v třapatce obsažené uvolňují ve formě tinktury, ale můžeme ji pít i jako čaj.

Třapatka významně podporuje činnost bílých krvinek, které považujeme za "ochránce" v organismu. Tím pomáhá zabíjet choroboplodné zárodky a zvyšuje odolnost organismu před nemocemi. Zvyšování imunity má v dnešní společnosti mimořádný význam, protože lidský organismus je velmi často oslabován chemickými přísadami (hlavně z potravin), špatným ovzduším, stresem a konzumním způsobem života. Je třeba ji proto užívat hlavně jako prevenci - například v blížícím se chřipkovém období, dokud ještě nemoc nevypukla.

Třapatka nachová má však také další dobré účinky. Pomáhá hlavně při chronických zánětech kloubů, léčí žaludeční vředy, prostatické potíže, záněty močových cest, záněty horních cest dýchacích, alergické projevy, ale je účinná i při rakovině - střev, jater a žaludku.

Na vnější použití se echinacea ve formě tinktury může s úspěchem použít na ekzémy, lišeje, křečové žíly, proleženiny, popáleniny, lupenku.

Třapatka je výborná bylina, ale dávkujeme ji opatrně, protože působí dosti silně. Neměly by jí užívat těhotné a kojící ženy.

Zelený čaj má jemnou chuť a neobvyklou barvu zejména pro vyznavače černého čaje. Jeho chuť jim může připadat trpčí a slabě svíravá. Vyznačuje se však silnějším povzbuzujícím účinkem než čaj černý. Za to má, ale mnohem méně kofeinu a taninů.

Zelený čaj:
- obsahuje látky, které účinně brání tvorbě zubního kazu (může způsobit nežádoucí zabarvení zubů)
- je účinný při onemocnění dásní
- zpomaluje růst bakterií typu streptococcus mutans
- prokazatelně snižuje hladinu cholesterolu v krvi
- přispívá k ochraně organismu před zhoubnými nádory
- přispívá i ke snížení tělesné váhy
- posiluje krevní stěny
- snižuje cukr v krvi

Výzkumy prokázaly velice slibný vliv užívání zeleného čaje na prevenci rakoviny jícnu, žaludku, prsu, slinivky, střev a prostaty, ale také na snížení množství výskytu kožních nádorů vyvolaných ultrafialovým zářením. Zajímavé je prokazatelně prospěšné působení zeleného čaje proti vzniku metastáz.

Za podstatný a významný rys, který stojí především za pozornost, označují vědecké výzkumy antioxidační účinky zeleného čaje (jsou až 7 x silnější než u čaje černého), protože je známo, že antioxidanty brání zhoubnému účinku volných radikálů na buňky. Jde tak o účinnou prevenci proti mnoha chorobám, především takzvaným civilizačním.

Zelený čaj má také příznivé účinky v boji proti bakteriím a virům. Slibné jsou výsledky zkoumání odhalující, že zejména zelený čaj má protialergické účinky.

Odvar ze zeleného čaje účinně pomáhá léčit úplavici, normalizuje střevní mikroflóru a zamezuje vývinu hnisavých procesů v trávicím traktu.

Když necháme zelený čaj vyluhovat déle než obvyklým postupem 3 minut (zpravidla 6 minut), připravený čaj má sice ostrou až svíravou chuť, ale zásluhou tříslovin blahodárně působíme na trávicí trakt, protože třísloviny na sebe vážou škodlivé látky a odvádějí je z těla.

Těhotné, kojící ženy a děti by měly pít až druhý záliv zeleného čaje, protože je v něm již velmi malý obsah kofeinu a taninů.

Zelený čaj bychom měli pít neslazený a pokud možno bez mléka, podstatně totiž snižuje jeho léčivé účinky.

V článku jsem použila materiály Pavla Martina a své osobní zkušenosti.

Latinské slovo avicularis znamená oblíbený u ptáků. Do názvu truskavce se dostal proto, že jeho drobná semínka jsou na podzim potravou pro více druhů ptáků. Je málo lidí, kteří znají tuto obyčejnou bylinku jménem truskavec. Její stonky se táhnou po zemi, mezi drobnými kvítečky se objevují ještě drobnější narůžovělé kvítky. A tak není divu, že mnozí truskavec neumějí najít, i když je všude okolo nás. Jako by to tato bylinka ale věděla, protože přichází nám lidem vstříc a roste tam, kde nejvíce chodíme - kolem cest a chodníků. Truskavec má rád udupanou půdu a často mu nepřekáží ani asfalt. A tak ho lidé nevšímavě míjejí, protože nevědí, o jakou léčebnou hodnotu tím přichází.

Drogou je celá kvetoucí nať, která se sbírá nejlépe koncem léta nebo až začátkem podzimu, kdy má v sobě nejvíce účinných látek. Ale je i běžně k dostání v bylinkářstvích, lékárnách či prodejnách se zdravou výživou.

Truskavec je stará léčivá rostlina, která odpradávna sloužila k zastavování krvácení. Dnes ji používáme spíše pro stahující účinky zejména při katarech žaludku, střev a dalších podobných onemocněních trávicí soustavy. Jako jedna z mála bylin vyhání a rozpouští močové kameny a vzácná je její vlastnost zvyšovat krevní tlak. Dále má truskavec protizánětlivé a močopudné účinky. Čaj z této bylinky je výborný při onemocnění kloubů, dně, revmatismu i při některých ženských nemocech, hlavně při silném menstruačním krvácení a výtoku. Na jaře i na podzim ho používáme spolu s květem vřesu při detoxikačních kúrách. Tato kúra by měla trvat 3 týdny a čaje střídáme obden (jeden den 1,5 litru truskavce, pijeme celý den po doušcích. Druhý den vřes). Truskavec je také účinný při léčbě tuberkulózy a při chronickém onemocnění dýchacích cest.

Na vnější použití je silný odvar z truskavce výborný při omývání těžce se hojících, mokvajících a hnisavých ranách (například u bércových vředů), na které můžeme přikládat i celé rozmačkané nebo spařené byliny. Forma obkladu, nejlépe přes celou noc, se doporučuje na krví podlité oči.

Pan Jiří Janča, kterému patří velký dík za jeho přínos pro českou alternativní medicínu složil výborný ledvinový čaj, který opravdu nemá konkurenci. Jeho složení je následující:

3 díly celíku zlatobýlu
1 díl truskavce
1 díl přesličky rolní
1 díl vrbice bílé

Pije se nálev z jedné polévkové lžíce na čtvrt litru vody, 3 x denně, před jídlem. Čaj se musí pít nepřetržitě dva měsíce, každý den čerstvě připravený. Nesmí se přerušit

Ořešák královský (Juglans regia) se dožívá až stovky let. Dorůstá výšky asi 20 metrů. Plodem je nepravá peckovice s jádrem. Jádro, tzv. Vlašský ořech, je výtečná pochoutka s léčivými vlastnostmi. V evropské medicíně patří k drogám kromě jader rovněž list a oplodí. Listy se sbírají v červnu, slupky a nezralé plody v červenci a srpnu a zralé plody během září. Latinský botanický název ořešáku "Juglans" vznikl ve starém Římě podle boha Jupitera, jemuž byl tento strom zasvěcen: Jovis glans - Jupiterův žalud.

PŘÍRODNÍ DEZINFEKCE:

Listy ořešáku mají antiseptické vlastnosti. Zkušení zahrádkáři je nepřidávají do kompostů, protože v něm znesnadňují roli mikroorganismů. Důležitá je protizánětlivá schopnost listů, které obsahují silice, třísloviny, flavonoidy, juglon (chemicky podobný vitamínu K), hořčík, kyselinu elagovou, karotenoidy, přírodní kyselinu askorbovou.

Nálev z listů dezinfikuje, používá se jako kloktadlo při zánětech v dutině ústní, omývá se jím akné, záněty kůže a opruzeniny. Naše lidová medicína ho doporučuje k zastavení krvácení třeba při zánětech trávicího ústrojí se sklonem ke kapilárnímu krvácení. Ořešák se též přidává do koupelí při nadměrné potivosti nohou.

PROPOJENOST S MOZKEM:

Z vlašských ořechů se lisuje vysoce kvalitní olej, který je zdrojem nenasytných mastných kyselin. Nachází se v nich železo, selen, zinek, vitamín E a skupina vitamínů řady B. Ořechy svým tvarem tak trochu připomínají mozek a opravdu prospívají mozkové činnosti. Mají rovněž protizánětlivé vlastnosti a podporují chuť k jídlu. Moderní výzkumy potvrdily, že příznivě působí na srdečně - cévní choroby, regulují krevní tlak, snižují hladinu cholesterolu a působí proti ateroskleróze. Jako doplňková potravina se podávají pacientům s artritidou či zánětlivými vyrážkami.

Vlašské ořechy mají sladkou chuť, teplou povahu a působí na dráhy ledvin, plic a tlustého střeva. Vyživují ledviny, prohřívají oblast kolem pasu a kolenou. Dále zahřívají plíce, zlepšují astma, posilují střeva a podporují peristaltiku.

STAČÍ SNÍST PĚT OŘECHU DENNĚ:

Léčebný efekt vlašských ořechů se projeví při pravidelné a dlouhodobé konzumaci. Jako prevenci bychom si měli dopřát asi pět ořechů denně. Ořechy musíme skladovat na temném a suchém místě, protože olej v jádrech totiž snadno oxiduje. Žluklé ořechy pak mají hořkou pachuť a ztrácejí léčebné vlastnosti, dokonce mohou organismu uškodit.

Vyloupaná jádra je nezbytné skladovat bez přístupu vzduchu nebo je naložit například do medu. Optimální je promíchat 1 kg jader s 1 kg medu a společně zahřívat, až se med rozpustí.

Také ořechový olej bychom měli uchovávat v temnu, chladu, suchu a bez přístupu vzduchu. Ten zastudena lisovaný spotřebujeme co nejrychleji.

Tento nádherný planý plod patří do čeledi růžovitých - připomínají to jeho pichlavé, svědění vyvolávající nažky. Šípkový keř roste s oblibou tam, kde příroda bují a rostliny se vzájemně chrání. Proto je plný vitamínu C a lykopenu (druh karotenu, předstupeň vitamínu A). Šípkový keř je rozšířen po celé Evropě. Kvete v červnu a počátkem července a s pozdním létem - v září se na něm objevují malé červené plody, bohaté na živiny. Plody šípkové růže ordinoval svým pacientům už sám Hippokrates, jejich blahodárné působení popisuje anglosaský herbář z 11. století.

Léčivé účinky šípků:

1. preventivně působí proti infekcím a nachlazení
2. zpevňují cévy a pomáhají při bolestech žil a křečových žilách
3. zlepšují zásobování tělesných buněk kyslíkem
4. pečují o dobré nervy a schopnost soustředění
5. stimulují libido a potenci

Díky kombinaci vápníku, rutinu a vitamínu C jsou šípky nejlepším přírodním lékem proti paradontóze a onemocnění dásní, například proti jejich krvácení. S dostatkem vitamínu C v organismu bude mít zubař s námi daleko méně práce a udržíme si pevný chrup až do vysokého věku.

ZPRACOVÁNÍ:

Sbíráme vyzrálé, tvrdé a dobře vybarvené šípky bez stopek, které pak sušíme buďto v sušičce nebo na plechu v teplé dobře větrané místnosti.

Usušené šípky skladujeme v dobře uzavřených nádobách na temném a suchém místě.

ŠÍPKOVÝ ČAJ:

Zejména v době, kdy nám hrozí nachlazení, chřipky a jiné virózy, prokáže šípkový čaj našemu organismu dobrou službu. Smícháme-li sušené šípky ve stejném poměru s lipovým květem, chráníme náš imunitní systém hned dvojnásobně. Obě léčivé rostliny jsou totiž v odvaru obzvlášť účinné.

Právě když hrozí respirační virové infekce (projevující se rýmou, kašlem, zvýšenou teplotou, pálením v hrdle, pobolíváním hlavy, kloubů či svalů) bychom měli šípkový čaj pít pravidelně.

PŘÍPRAVA:

ČAJ připravíme následujícím způsobem:
lžičky směsi zalijeme 250 ml studené vody a uvedeme ji na 5 minut do varu. Poté přecedíme - pozor na jemné chmýří semen, může vyvolat dráždivé svědění sliznic v ústech a krku, proto hotový čaj pečlivě scedíme přes jemné sítko.

Z šípků můžeme připravit i skvělý SIRUP:

Budeme potřebovat 1 kg zralých šípků, 2 l vody a 1,5 kg přírodního cukru. Šípky rozdrtíme a zalijeme vodou. Přivedeme k varu a vaříme na mírném ohni 10 minut. Roztok přecedíme přes sítko a poté přes plátno přefiltrujeme. Čistou šťávu zahřejeme na 70 st. Celsia a rozpustíme v ní veškerý cukr. Hned naléváme do sklenic a zátkujeme. Sirup je bohatým zdrojem vitamínu C.

ŠÍPKOVÁ MARMELÁDA:

Pevné zralé šípky rozpůlíme a zbavíme chloupků. Jde to špatně, proto je lepší pracovat v chirurgických rukavicích a zbytky chloupků z šípků vymývat. Plody pak povaříme v troše vody a rozmixujeme. Mnohem snadnější je však měkké šípky, které jsme rozvařili ve vodě, prolisovat na pasírovacím strojku. V obou případech přidáme na 1 kg šípkové směsi 400 g cukru a 3 minuty za stálého míchání povaříme. Plníme do skleniček s uzávěrem a 25 minut sterilujeme při teplotě 85 st. Celsia. Marmeládu mažeme na pečivo nebo z ní můžeme připravit šípkovou omáčku.

Vřes se lidově považuje za symbol vzpomínek a mnoha bylinkářům připomíná v době zimy uplynulou sezonu. Vřes byl mimořádně oblíbený u starých Slovanů, osmý měsíc, kdy kvetl dostal podle něho pojmenování „ vreseň „. Ženy nosily kytičku vřesu za pasem jako ochranu před zlými silami a kousek větvičky si vplétaly do svatebního myrtového věnečku, aby manželství bylo šťastné. Zvláštní tvarová krása vřesu, jeho fialovorůžové zvonečky květů, které mají v oblibě včely a pěkné tvary metlovitě rozkvetlé lodyhy, jsou hodné obdivu. Tato keříčková bylina se dokáže v některých místech tak množit, že vytváří nádherné, zdaleka viditelné barevné skvrny – vřešoviště.

Vřes je v naší přírodě častý, má velmi rád sucho, a proto jej nejdříve najdeme na suchých loukách, mýtinách a pasekách. Kvete mezi posledními rostlinami v srpnu až září. Odstřiháváme celou rozkvetlou nať, dokud ještě není dřevnatá, droga se i dá koupit v bylinkářství či lékárnách.
Vřes je při snížené funkci ledvin výborným lékem na podporu vylučování kyseliny močové z těla, účinkuje, i když se už kyselina ukládá v kloubech. Kvůli vícero dobrým vlastnostem tvoří vřes přísadu do mnoha čajových směsí. Především na léčbu nemocí ledvin a prostaty, neboť výborně dezinfikuje močové cesty. Má také protizánětlivé účinky, proto pomáhá také při zánětu ledvin, močového měchýře a močových cest a pomáhá rozpustit močové kameny. Vřes má také jedno speciální uplatnění – je jedna z mála rostlin, které pomáhají při tzv. Řezání, nepříjemném zastavení močení zánětlivého původu. Svou močopudností zlepšuje odvod tekutin z těla a jako všechny močopudné rostliny, prospívá při revmatických onemocněních. Osvědčil se i u starších lidí, kterým po tělesné námaze otékají nohy.
Kromě léčby orgánů močového ústrojí pomáhá vřes uklidňovat nervovou soustavu a zlepšovat spánek. Jeho močopudnost je možné využít při nemocech z prochlazení a horečce, slouží jako utišující prostředek při nespavosti a při poruchách látkové výměny.
I když se vřes užívá především vnitřně, jeho stahující účinky je možné uplatnit i zevně na omývání ran a kožních problémů.
Čaj z vřesu nemá žádné vedlejší účinky, ale jeho doba užívání by neměla přesáhnout 3 měsíce, potom by měla následovat 3 měsíční přestávka.

Krásné oranžové květy měsíčku lékařského jsou tak působivé s veselé, že je možné je zařadit mezi nejkrásnější květy. Zahrádky zdobí až do podzimu, ale většina zahradníků se ani neuvědomuje, jaká obrovská léčivá síla se v nich nachází. Jestliže si měsíček chceme nasušit sami, musíme sbírat plně rozkvetlé květy, během slunečného dne, nejlépe kolem poledne. Tehdy mají největší sílu. Nejúčinnější jsou tmavě oranžové květy. Samozřejmě si drogu můžeme koupit v lékárně či bylinkářství. Květními lupínky lze zdobit pomazánky, saláty, polévky, přidávat je při vaření do rýže – dodávají ji pikantní chuť.

Měsíček lékařský je dnes již docela známou léčivkou, která se používá také v kosmetice, kde se využívá její schopnost zjemňovat pokožku, svými hojivými účinky zlepšuje krémy a jiné pleťové přípravky.

Hlavní léčebné využití měsíčku je zevně na těžce se hojící rány a vředy, většinou ve formě obkladů či masti. Velmi dobře pomáhá i při drobných poraněních a bolestech kolem nehtů. Květní lupínky rozvařené v masti ( obyčejně ve vepřovém sádle či oleji )jsou velmi dobré i na křečové žíly, krevní podlitiny, otoky, proleženiny, zapařeniny, plísně na nohou, omrzliny a trhliny na prsních bradavkách po kojení, přičemž dítěti nijak neškodí. Měsíček je výborný i do sedacích koupelí při zánětu tlustého střeva. Formou tinktury je skvělý na nehojící se rány, výrony krve a pohmožděniny. Čerstvá vylisovaná šťáva slouží k natírání při rakovině kůže a na stařecké pigmentové skvrny.

Při vnitřním užívání ve formě čaje je měsíček výborný na nemoci jater a žlučníku, záněty močového měchýře a močových cest. Patří mezi nejlepší léčivky používané při podpůrné léčbě a prevenci rakoviny ženských pohlavních orgánů a prsu, žaludku, jater, tlustého střeva, kůže. Má i dobré „ženské vlastnosti“, protože přispívá při silné a dlouhotrvající menstruaci. Týden před jejím začátkem je třeba pít denně dva šálky měsíčkového čaje.

Aby byl výčet příznivých léčebných účinků měsíčku lékařského úplný, musíme ještě připomenout jeho schopnost uklidňovat centrální nervovou soustavu, snižovat tlak krve a zlepšovat činnost srdce.

Smícháme-li 1 díl měsíčku lékařského, 1 díl kopřivy a 1 díl pampelišky máme výborný čistící čaj. Měli bychom ho pít 3 týdny po 3 šálcích denně, a to 3 x do roka.

Návod na přípravu masti: půl kg vepřového sádla ( bez soli ), 2 hrstě čerstvých květů. Sádlo rozpustíme, květy nasekáme na jemno. Potom květy dáme do sádla a necháme přejít varem. Odstavíme a necháme odpočívat asi 12 hodin. Pak sádlo jemně rozpustíme, vše přecedíme a mast uložíme do skleniček. Měli bychom ji skladovat na chladném, tmavém místě. Úplně stejným způsobem se dá udělat i měsíčkový olej – akorát místo sádla použijeme buďto olivový či slunečnicový olej ( zase 0,5 l oleje na 3 hrstě měsíčkových květů ).

Měsíček nemá vedlejší účinky, lze ho užívat dlouhodobě. Snášejí ho dobře i děti a starší lidé.

Charakteristickým znakem třezalky tečkované je drobné, perforaci podobné tečkování listů, proti světlu dobře viditelné. Když rozetřeme mezi prsty květ třezalky zbarví se nám kůže do fialova. Bohaté žluté květy třezalky jsou pěknou ozdobou našich luk, na kterých tvoří „nejvyšší poschodí“ porostu. Kvete koncem června. Léčivou drogou jsou asi 15 cm dlouhé vrcholky kvetoucí rostliny.

Léčivá sláva třezalky sahá až do starého Řecka. Středověký reformátor medicíny Paracelsus ji uvádí jako nejlepší lék světa. I v dnešní fytoterapii nachází široké uplatnění a její vynikající vlastnosti můžeme právem označit za výjimečné. Její účinná látka hypericin podporuje dýchání buněk, čímž zlepšuje látkovou přeměnu a prospívá všem orgánům těla.

Z mnoha léčebných možností třezalky jsou na prvním místě nemoci jater a žlučníku, žaludeční vředy, velké množství žaludeční kyseliny, poruchy močových cest a pomočování dětí. Čaj z třezalky je velmi dobrý na nervy – uklidňuje, má příznivý vliv na psychiku, pomáhá se zbavit depresivních stavů, stresu, strachu, úzkostí, neurózy a nespavosti. Je dobrý i při srdečních nemocech, hlavně chronických. Zlepšuje krevní oběh až do krevních vlásečnic a je vhodný i do čajových směsí při všech menstruačních poruchách a při problémech v klimakteriu. Třezalkový čaj je chutný, můžeme ho pít jako lahodný čaj samostatně, ale může být také součástí různých preventivních chuťových léčivých směsí. Měl by se pít nejméně 3 týdny, aby se projevil účinek.

Zevně slouží třezalkové květy namočené v přírodním, například olivovém oleji – tzv. Janův olej. Připravíme si ho tak, že namočíme 2 hrsti čerstvých květů do vařicího olivového oleje, necháme 2 minuty přejít varem, odstavíme a necháme 12 hodin odpočívat. Potom scedíme a uložíme v chladu a temnu, nejlépe ve skleněných lahvích. Janův olej je výborný na rány, popáleniny, zapařeniny, hemoroidy, bolesti svalů a při bodnutí hmyzem. Můžeme si ho i kapat jako příměs do koupele.

Třezalka tečkovaná má jednu nepříjemnou vlastnost, která způsobuje citlivost na sluneční záření. Takže se během její kůry vyhýbáme opalování. Mohlo by vyvolat podráždění pokožky (zčervenání, svědění, vyrážky), které avšak není nebezpečné.

Bylinku dobře snáší děti i starší lidé, ale pitná kůra by neměla přesahovat 6 týdnů. Po ní by měla následovat 3měsíční přestávka.

Krása této rostliny není jen v dřevnatém stříbrnozeleném keříku, ale i v fialových květech, které zkrášlí každou zahrádku a nádherně voní. Levandule se u nás k léčebným účelům pěstuje i dováží a není žádný problém drogu zakoupit. Prodává se ve formě čaje nebo éterického oleje, který je oblíbený do aromatických lamp. K léčebným účelům se používá celá nadzemní část rostliny. Obyčejně se, ale sbírají konce květních klasů, a to ihned, když se začnou otvírat první květy. Důležité je drogu skladovat na suchém a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách. Nejlepší jsou ze skla. Suché větvičky se dávají v plátěném sáčku do komod či šatních skříní. Nejen, že provoní oblečení, ale zároveň odpuzují moly. Můžeme místo větvičky pokapat sáček éterickým olejem.

Podle zvěrokruhu je levandule rostlinou lidí narozených ve znamení Panny.

Na vnější použití je levandule nejlepší ve formě oleje. Na kůži lze tento olej použít neředěný. Potírání bolavých míst překvapivě pomáhá při revma, po úrazech, při vykloubeninách, natržených svalech, bolestech, zánětech nervů a migréně. Olej léčí i vředy, infekční rány a povrchové záněty. Levandulový olej je výborný proti různým mykózám ( plísním ).

Při inhalaci je výborným prostředkem pro zklidnění a uvolnění svalů při porodních bolestech. Dále se vdechováním urychluje léčba chřipky, angíny a bronchitidy.

Levandulová koupel zlepšuje krevní oběh a celkově oživuje organismus dospělých i dětí.

Zvláštním doporučením při používání levandule je dát drogu do sáčku z řídkého plátna ( dohromady s tymiánem, heřmánkem a chmelem ) a položit vedle polštáře pro dobrý a spokojený spánek.

Čaj z levandule pomáhá při nervové slabosti, návalech krve a bolestech hlavy. Poradí si s takovými nepříjemnostmi, jako je stres, hysterie, třes končetin, migréna. Dále pomáhá při astmatu a žaludečních kolikách. Mírně projímá a je dobrá na játra a žlučník. Silný odvar či tinktura slouží jako kloktadlo, léčí drobné vřídky, afty a záněty v dutině ústní. Uvolňuje i ochrnutí jazyka a zajíkávání. Odvarem můžeme pravidelně potírat obličej pro zjasnění pleti.

Levandule zahání nepříjemný hmyz, jako jsou komáři, mouchy. Můžeme se s ní i zbavit i různých škůdců na rostlinách ( mšice, třásněnky, svilušky ). Stačí každý den po dobu jednoho týdne stříkat rozprašovačem rostlinku tímto roztokem: na 0,5 l vody 10 kapek levandulového éterického oleje a 4 lžíce slunečnicového oleje. Je to i dobrá prevence před škůdci.

Levandule nemá žádné vedlejší účinky. Je vhodná i pro děti a starší lidi.